Petroff Forjana aneb život s Husky

Bonitace

Trvalo mi poměrně dlouhou dobu, než jsem se odhodlala tady sepsat své zkušenosti s bonitací, které jsme zažilili v březnu letošního roku. Předem chci říct, že to jestli Peťka je nebo není chovný, pro mě až zase tak důležité není, protože se věnujeme jiným aktivitám a hlavně ho mám ráda. Navíc jsem i pro, aby zvířata, která mají vyřazující vady, do chovu opravdu nebyla používána a husky zůstal huskym, jak mám být. Nicméně po absolvování rentgenu jsme se tedy přihlásili na březnovou bonitaci. Jeli jsme společně s Martou, která má Peťkovu sestřičku. Bonitace se konala při výstavě Klubu chovatelů severských plemen. Vzhledem k tomu, jak si myslím, že je pro psa s průkazem původu bonitace důležitá, očekávala jsem, že se bude konat na nějakém uzavřeném místě pod drobnohledem. No spletla jsem se. Přišli jsme dostali jsme bonitační kartu, kde jsme si všechny iniciály měli vyplnit sami, přesto, že se iniciály posílali, když jsem Peťku přihlašovala. Takže první zajímavý moment, proč, když bonitace stojí to co výstava, nemůže někdo zpracovat, to co na výstavu, ale budiž. Dostali jsme čísla, myslela jsem, že je to pořadí, ale omyl. Prostě se chodilo na řadu jak si kdo stoupnul. Samotná statická bonitace probíhala v uličce, kterou procházeli účastníci a návštěvníci výstav. Co Peťkovi napsali do karty, jsem se dozvěděla, až když jsem jí dostala do ruky. Slyšet nebylo nic. Nikdo se nám nepředstavil a kdo nás vlastně hodnotí jsem se mohla jen domnívat z toho, že jsme konkrétnímu pánovi zasílali přihlášku. Paní Pečenou jsem znala už z mezinárodní výstavy v Praze, tak aspoň něco. Po statickém zhodnocení přišel na řadu běh. Běhalo se na ďolíkaté trávě, před vstupem do haly, kde valná většina psů jen poskakovala. No a tady to přišo. Já s Peťkou běhala, takže jsem moc neslyšela, ale Martin s Martou stáli kousek od posuzujících a byli doslova v šoku. Jakmile jsem s Peťkou vyrazila bojovat s nerovným terénem, začalo se ozývat "No to je hrůza, to jsou ta Péčka od Forajtové, to je děs ten běh, na to nemáme ani popis, to musí být displazie" Po upozornění, že displazie je nulová se názor změnil. "To už jsme viděli hodněkrát, to přenáší ten pes. To neuchovníme. Došla jsem tedy v šoku, podepsala bonitační kartu a zmohla se na jediné. Zeptala jsem se, který pes tedy přenáší tu strašnou vadu pohybu. Bylo mi řečeno, že Pamela Polární expres (což je fena, Peťkova máma a Peťka s Pamelkou jsou její první potomci, takže opravdu nevím, kde viděli tu hromadu štěňat, která běhají tak hrozně). Bylo mi z toho samozřejmě smutno, ale protože tomu nerozumím, říkala jsem si, že jsou odborníci a tedy asi vědí, co je a není vyřazující vada a pokud tedy Peťka běhá nějak úplně nenormálně, ať tedy do chovu připuštěn není. Postupně jak se člověku vše uleží a začne přemýšlet, jsem si zjistila vyřazující vady z chovu a zjistila, že by Peťka měl mít fyzickou abnormalitu, aby mohl být vyřazen z chovu. Rovněž mi přišlo divné, že na výstavách, kterých jsme se zúčastnili, dostal Peťka známky (velmi nadějný, velmi dobrý a výborný), které by nejspíš pes s fyzickou abnormalitou neměl mít. Pokud tedy rozhodčí na výstavách neposuzují jinak než na bonitaci. No závěrem si myslím, že určitě mohl dostat vadu pohybu, protože občas v klusu opravdu trochu vykopává jednou nebo druhou nohou (ikdyž těžko říct, jestli je to z radosti, nebo terénem, protože to není vždy), ale na vyřazení z chovu to nebylo. Mrzí mě to kvůli Peťkovi, ikdyž asi ne tolik, jako kvůli Kajce, které kvůli mému Peťkovi ničí jméno. Nechávám to zatím být, protože je důležitější, to co s Peťkou máme, než tito lidé, ale jsem rozhodnutá, že pokud někdy zjistím, že na bonitaci pochybili, budu bojovat, aby se už jiným nestalo, to co nám.