Petroff Forjana aneb život s Husky

Akce

Sem bych ráda dávala různé akce s pejsky, které navštívíme s Peťkou i bez něj a mají něco společného s výcvikem.

25.9.2010 jsme absolvovali naši první zkoušku poslušnosti. Mě bylo špatně už měsíc dopředu. Věděla jsem, že máme rezervy v Peťkově pozornosti a v odložení za chůze. V sobotu jsme dorazili do Hloubětína v 7.15, aby se vše připravilo. Martin se staral o občerstvení a já se klepala. Jiřka nás všechny uklidňovala a moc jí děkuju. Přišel rozhodčí a jeli na stopy. Najednou bylo 9,00 a hurá nástup. Peťka se úžasně předvedl a kňoural otáčel se napravo i nalevo, prostě paráda. Petra byla první, všechno tak rychle utíkalo a už jsem byla na řadě já. Chůze u nohy děs běs, přivolání hezké, obraty a polohy taky. Odložení za chůze samozřejmě nic. Tedy zastavil se na místě, ale nelehl. Aport, na to jak s ním stále bojujeme, byl úžasný a odložení v pořádku. Ikdyž musím přiznat, že při každém Peťkově upřeném pohledu na nějakou zajímavost jsem se v duchu modlila. Bylo to šílené, ale HLAVNÍ JE, ŽE MÁME ZKOUŠKU ZZO!!!!
Nakonec opravdu bylo místo a já vyrazila. Hned ráno jsem se vyděsila, protože byla mlha a s naším netopícím a nevětracím autem jsem chvíli uvažovala, že nepojedu. No zvědavost převážila. Dojeli jsme, přivítali se s ostatními a vyrazili na pole, dělat stopičky. Našlápla jsem stopu s lomem a hned mi bylo jasné, že mám problém. Moje orientace je opravdu mizerná, takže si nepamatuju kde mám lom a ani předmět. No nic. Stopu jsme nechali 15 min. ležet a pak jsem došla pro Peťku. Ten jako obyčejně se už mooooc těšil a bylo mu fuk (ikdyž já jsem si říkala, že mu to fuk nebude), že jsou kolem psi i lidé. Stopičku vypracoval, předmět našel, jenže já to neviděla, takže to bylo takové hrozné, Chudák Peťka. Dostali jsme spoustu rad. Rozhodně Peťku před stopou nehecovat a uklidnit ho, aby se na stopu soustředil už od začátku. Dávat lepší pamlsky, aby je opravdu sbíral a nechat ho na nášlapu opravdu pach načuchal, on letí a začne se soustředit tak v půli stopy. Na označení předmětu jsme dostali tip, mít to jídlo v krabičce, aby si ho nevzal a učil se opravdu zalehnout. No po tomhle mém výkonu, protože Peťka v podstatě za nic nemohl, jsem byla docela rozhozená a bez motivace. Nicméně jsem si náladu hned zlepšila, nechala jsem Peťku proběhnout a on krásně respektoval, že za pejsky nepůjde a běhal kolem mě. Navíc mi pak Irča půjčila frisbee disky a Peťka pro ně i při tom rušivém okolí lítal jako blázen. Pak jsme šli do hospůdky na jídlo a ještě teoreticky probírali vše o stopách. Domů jsme se vrátili unavení, ale se spoustou informací, jak pokračovat.
Na stránkách ZKO Braník jsem objevila, že 17.10.2009 se tam koná závod v poslušnosti. Protože jsem ještě nikdy na žádném nebyla, rozhodla jsem se jet podívat. V propozicích bylo, že vše začíná v 8,30, takže jsem přemohla raní nechuť ke vstávání, vyběhla s Peťkou na procházku a hurá do Braníka. Přijedu tam a nikde nikdo....no samozřejmě, nějak mi nedošlo, že jako první část jsou stopy. Ale vůbec to nevadilo. Zatím jsem potkala pár milých lidí, čerpala informace z výcviku a do návratu soutěžících mi to krásně uteklo. A pak to začalo. Soutěžilo se v kategoriích ZM, ZVV 1, IPO 1, IPO 2 a IPO 3. Díky hodným lidem mezi diváky, jsem se byla schopná zorientovat v tom, co se zrovna cvičí a moc mi to pomáhalo v uvědomění si toho, co se vlastně učíme my a na co se připravujeme s Peťkou. Všechno bylo strašně zajímavé, pilně jsem poslouchala rozhodčí, které hodnotily výkony. Přehodnotila jsem svůj strach, neboť z videí vypadá vše naprosto úžasně a pejsci tam poslouchají bez sebemenších chyb, ale naživo, to tak rozhodně aspoň zde nebylo. Jsem moc ráda, že jsem jela, protože po poslední hodině na Braníku, jsem byla bez motivace a bez naděje, že bychom s Peťkou někdy mohli cvičit pořádně, ale tady jsem zjistila, že to určitě zvládneme a nepolevíme. Věkově tam byl nejmladší pejsek 2 roky a kousek, takže i v tom máme ještě čas.