Petroff Forjana aneb život s Husky

Hafbo

Tak na tomto cvičáku jsme se sice zatím jen mihli, ale určitě se tam ještě někdy podíváme. Zatím jsme absolvovali první seznamovací hodinu. Bylo to fajn, ale trošku mě vyděsilo, že nám hned bylo sděleno, že kousek za stromy je železniční trať. No a vzhledem k tomu, že naše přivolání zatím není ani zdaleka 100% a cvičák není oplocen, tak si to necháme na později, nebo spíše na využití jiných speciálních věcí, které na HafBo pořádají. Což se stalo jen o pár dní později, když jsme se šli podívat a přiučit na hodinu o výstavách. Moc nám to pomohlo, i když v kruhu jsme byli až za tmy, takže já jsem vůbec neviděla pásky a párkrát do nich naběhla :-). No a aby toho nebylo málo, tak nás cvičitelka obešla, jako posouzení pejska a zeptala se mě, zda má Peťka obě varlátka, že nahmatala jen jedno. To byl pro mě šok, protože dosud byl podle veterináře i podle chovatelky v pořádku. Martin trpěl celou cestu, protože moje povídání se stáčelo pouze k Peťkovým varlatům. Doma jsem ihned kontaktovala chovatelku a řešila, kde, co a jak. Dokonale jsem ji vyděsila, protože já neználek nevěděla, kde hledat a tak jsem nenašla. Po dvou dnech už to Martin psychicky nevydržel, protože moje neustálé prohledávání internetu, co by se mohlo stát (nešlo mi o to, že by Peťka varle neměl, to mi bylo jedno, ale o to, že jsem zjistila, že by mohl mít zdravotní problémy), ho už přivádělo k šílenství a vyrazili jsme na veterinu. Paní veterinářka šáhla, podívala se na mě a povídá, vždyť je to kluk se vším všudy. No a pak nám je ukázala, naprosto viditelné i nahmatatelné. Tak na tomhle případu aspoň vidíte, že jsem úplný začátečník, i když psa mám vlastně už třetího.