Petroff Forjana aneb život s Husky

Újezd

Na tomto cvičáku jsme začínali, protože o prázdninách jsme žádný jiný cvičák najít nemohli, všechny byly až od září. Díky kolegyni, která si zhruba o měsíc dříve než my měli peťku přivedla pejska z útulku, jsme mohli začít společně. První návštěva byla moc fajn. Spojili jsme to i se socializací na MHD a na košík. U cvičáku je i krásný velký rybník, který Peťka byť 4 měsíční mimino, musel hned prozkoumat. Je to vodník od přírody, takže za chvilku už se v něm proháněl a moc hezky plaval. Gaston (pes kolegyně) se rozhodl, že to tedy také v rybníku vyzkouší a hupnul za Peťkou. No největší zábava je si ve vodě hrát a tak milý Gaston plácnul Peťku shora přes záda a ten zmizel pod hladinou. Určitě tušíte, jak mi asi bylo. Najednou pes zmizí pod hladinou. Už jsem odhazovala vše a chtěla skočit do rybníka, když Peťka profesionál, se projevil i jako potápěč. Prostě jen vyplaval a pokračoval ve hře. No nicméně jsme se od rybníka raději vzdálili a šli na hodinu. Bylo to moc fajn a Peťka cvičil jak o život. Původně jsem si myslela, že si zacvičíme vždy jen chvilku, ale ono ho to bavilo celou hodinu. Chodili jsme takhle celý měsíc a mě pomalu docházelo, že budu potřebovat ještě i individuální hodinu, abych pochopila, jak Peťku přesně vést. No a tady nastal zlom v našem cvičení. První cvičák v září probíhal při hrozném vedru a oproti prázdninám se najednou sešlo víc jak 20 psů. To pro mě bylo první varování. Nicméně nás rozdělili do dvou skupin, já byla v té, co pracovala na sluníčku. Za celou hodinu jsme udělali jen pár obratů u nohy, kousek chůze a pak bylo přivolání. Peťka už v tu dobu zjišťoval, že panička není celý jeho svět, takže to přivolání podle toho vypadalo. byl tedy připnut na stopovačku a zkoušeli jsme to znovu, bohužel já bez zkušeností v zacházení se stopovačkou, takže si ho vzala cvičitelka a Peťku tak dlouho vyškubávala, až nechtěl přijít vůbec a strachy pobíhal okolo mě, úplně zmaten. Druhé varování pro mě. No a poslední bylo, když kolem nás prošla paní ze cvičáku a naordinovala nám všem na příště stahováky, vyjma jedné holčiny, že ta prý nemusí, ať si dělá co chce. Tak jsem v jednom dnu zjistila, že tohle pro nás opravdu není. Tím nechci říct, že by tento cvičák byl špatný, ale pokud mám psa, který rád cvičí, baví ho to a ten kdo potřebuje získat zkušenosti jsem já, abych ho mohla vést a učit ho, tak tento typ výcviku prostě není pro nás. Nicméně jsem měla obrovské štěstí, protože jsem se seznámila s Michaelou (odkaz na její stránky tu najdete), která má boloňského psíka Endyho a po přečtení jejích stránek nás to nasměrovalo úplně jinam a pro mě i Peťku si myslím, že tím správným směrem. Na individuální hodiny k pí Skálové na Vidouli.