Petroff Forjana aneb život s Husky

Vidoule

18.10.09

A opět naše oblíbené cvičení.....
Počasí nám tentokrát moc přálo, začalo pršet a nepřestalo po celoudobu. Když jsem dojela, říkala jsem si, že obdivuju paní Skálovou, že s námi je i v tomhle počasí. Došli jsme na plac a začalo se s cvičením. Stopička s lomem byla moc pěkná a poprvé Peťka dostal povel na zalehnutí u předmětu. S balónkem zase běhal jako aportér. Jako novinku s ním paní Skálová chtěla zkusit obraty u nohy bez jídla a bez pomoci. Jenže v tomhle jí Peťka překvapil, protože už jsem já při našem cvičení zjistila, že Peťka to chápe a už se u nohy točí tak jak má. Takže dostal obrovskou pochvalu. Překážka byla moc krásná a aportík s činkou taky. Zájem už je pěkný, ale stále má Peťka raději chytání za koule činky, než chycení uprostřed. Revírky stále ještě ověřuje, aby si byl jistý, že to dělá správně, ale je to čím dál tím lepší. No a obrana byla tentokrát moc pěkná. Rukáv Peťka opět unesl už sám, dokonce po druhém pokusu ho chvíli nechtěl vůbec pustit. My jsme pak probrali mou návštěvu na závodech v Braníku, trochu ze života a etologie pejsků, dostala jsem podporu, že určitě zvládneme i běžnou poslušnost na procházce a možná pokud u Peťky bude stále růst vše jako dosud, třeba se nám zadaří více, než si myslíme. Shodli jsme se na tom, že Národní řád mi přijde jako zkouška mnohem těžší než IPO a víc se mi i líbí. Dostali jsme další úkoly a to: výcvik APORTU s činkou - běhání a sedání po puštění, měli bychom se vrátit ke krabičce a nucenému sledování psovoda, zkoušení obratů u nohy bez piškotků. Peťka protože je to teď opravdu jeho počasí byl po celou dobu hodně aktivní a vůbec neusínal jako obyčejně a zároveň nám předvedl, že mám doma asi místo psa kozu. Pustil se s vervou do natrhaných větviček a navíc okusoval šípky a se slastným výrazem je pojídal. NO ALE TO HLAVNÍ OD PŘÍŠTÍ HODINY S PEŤKOU CVIČÍME SAMI A TO UŽ NAPOŘÁD. TAK NÁM MOC DRŽTE PALCE.
Žádné komentáře