Petroff Forjana aneb život s Husky

Vidoule

25.10.09

Tak a je to. První hodina po čtyřech měsících co cvičíme s Peťkou spolu. Měla jsem pěkný strach jak to dopadne.....
Paní Skálová mi říkala, že nejspíš první hodinu nejspíš nebude Peťka chtít se mnou cvičit a že ikdyž cvičit bude, tak to nejspíš nebude tak jak jsem zvyklá, ale horší. Celý týden jsem koumala nad tím, jak sestavím výcvikový plán na tuhle hodinu, abychom tam něco dělali a aby nám to vyšlo na tu hodinu. Normálně totiž cvičíme max. 15 minut. Večer nás ještě paní Skálová upozornila na změnu času, což jí moc děkuji, protože jinak bychom tam byli o hodinu dřív. Ráno jsem konečně dopsala náš plán na cvičení a vyrazili jsme. Peťka se jako obyčejně na plac hnal a moc se těšil. Já čekala, jak mě bude zazdívat, pamětliva toho, co říkala paní Skálová. No a všechno bylo úplně jinak. Došli jsme, Peťka si šel pro přivítání a já se snažila přemluvit paní Skálovou, aby ho přivítala, že oželím víc hodin, kdy mě nebude vnímat. Bylo mi řečeno, že to nejde, že opravdu si ho paní Skálová nesmí všímat. Peťka ale vypadal, že mu to vůbec neva, že se nevítá a tak jsme šli na to. Paní Skálová na něj myslela a přivezla mu opravdu pěkné klacíky, tak jeden dostal, než jsme si popovídaly. První jsem měla v plánu stopu (moje trošku noční můra, stále mám totiž problémy s orientací a hlavně jsme je s Peťkou teď opravdu nedělali). Hned jsem samozřejmě udělala chybu a neukázala Peťkovi cedulku. Takže jsem se musela vrátit. Našlápla jsem stopu s lomem doprava a měla docela dobrý pocit, že se mi povedla. Peťka už se moc těšil jako vždy a stopičku zvládnul krásně, dokonce i s lomem. Prostě prima pocit. Na konci nám paní Skálová samozřejmě pověděla ke všemu nějaké chybičky, ale ze stopy mám obr radost. Pak jsme udělali přivolání K NOZE, mě se podařilo Peťkovi u toho šlápnout na nohu, ale zvládli jsme to. Pak přišla hra s balónkem a všechno fajn. ŠTĚKÁNÍ šlo Peťkovi moc hezky a pak jsme se trošku potahali s hadříkem a udělali pouštěčku. Následovala překážka. Nás oblíbený cvik....no moc se mi to povedlo. Udělala jsem všechno špatně, takže z toho nakonec byla pěkná hrůza. CHŮZE k překážce byla moc hezká i posazení a pak se to stalo. Úplně jsem zapomněla Peťkovi odepnout šňůru, takže vyrazil s ní a zamotala se do překážky. Ukončili jsme to. Pak jsme to zkusili znovu, já si dala pozor na šňůru, ale zase is neohlídala nevyběhnutí, takže Peťka vyrazil dřív než dostal povel. No prostě hrůza. Pak jsme udělali APORÍTK s činkou a to se povedlo, REVÍR a REVÍR s vyštěkáním, tentokrát Peťka neváhal a vypadá to, že už je mu vše jasné. Nakonec jsme si dali OBRANU s rukávem a taky to bylo moc hezké. Takže teď shrnu chybky. U stopy to prý vypadao, že se Peťku snažím navádět, ale já ten pocit nemám, takže si musím dávat pozor, abych něco nedělala samovolně. U lomu musím couvat na obrácenou stranu, to jsem jen naznačila, takže dávat pozot. U přivolání ho buď má někdo držet, nebo s povelem volno. Nedělat to z odložení v sedu není to dobré kvůli útlumu a rychlosti (ale máme pochvalu za krásně a těžší odložení v sedu). Balónek se moc líbil, jen nesmím tleskat, ale spíš du pat a víc ho honit, ne aby honil on mě. Štěkání pěkné a v pořádku, hra s hadrem hezký, ale nepoužívat na pouštěčku, jen balónek. O překážce už jsem mluvila. Činka moc hezká a ještě máme vylepšení, které musíme do příště zkusit. Bude to dlouhá šňůra, aby se Peťka učil chytat činku uprostřed. Revír nádhera, jen si musím uvědomit (což samozřejme vím), že musím přejít na druhou stranu, aby Peťka neměl tendenci místo oběhnutí se vrátit. A nakonec největší chybka, používám Oslovení Peťky když po něm něco chci, ale to by mělo zůstat pouze na přivolání, Musím si dávat velký pozor, protože Peťka na oslovení opravdu začíná být imunní. Závěrem jsme dostali pochvalu, že paní Skálová si myslela, že bude Peťka mít problém s přechodem od ní ke mně, ale vůbec ne, byl můj celou dobu a navíc prohlásila, že je opravdu sporotovní (což znamená, že ho práce moc baví)...To je ale zase její zásluha, protože nás naučila s Peťkou pracovat, tak aby ho to bavilo. No a hlavně říkala, že mohla srovnat naší práci před přebíráním Peťky a teď a že máme opravdu moc hezký vztah a je vidět velký rozdíl. Na příště musíme trénovat CHŮZI S ODPOUTÁNÍM a dáním vodítka přes rameno. Ale na Vidouli, budeme předvádět odložení a CHŮZI S POSAZENÍM bez piškotků s samozřejmě další věci, které si musím připravit :-).
Žádné komentáře