Petroff Forjana aneb život s Husky

Vidoule

6.9.2009

Budu se snažit dokumentovat už postupně každou hodinu. Takže začínáme..
Dnes jsem po 14 dnech s Peťulkou vyrazila za paní Skálovou na individuální hodinu. Naposledy s ním byl Martin a podle jeho slov to byla opravdu moc zajímavá hodina. Vše, co Peťkovi normálně jde, mu nešlo a co mu nejde mu zase šlo. Byla jsem tedy opravdu moc zvědavá, jak to probíhalo a co se bude dít. Kupodivu Peťka ani nestávkoval a hupsnul do auta bez pobízení a vyrazili jsme. Dojeli jsme v 7.45 a já zjistila, že pytlík piškotů, který jsem chtěla paní Skálové dát zůstal doma. No nic. Došli jsme na hodinu a Peťka hned vítal a pak to začalo. Všechno mu šlo moc pěkně. Na stopičce ze začátku trošku zazmatkoval, ale dokončil jí moc hezky. Zkoušeli jsme přivolání, protože Peťka přibíhá s velkým nadšením a vždy do mě nabourá. Ale už to vypadá, že se zklidňuje. Pak paní Skálová zkusila pouštěčku na balónek a taky se povedla. U obran jsem snad poprvé nezmatkovala a tak to vypadalo taky dobře. I překážka odstranila obavy paní Skálové, že Peťka díky Agilitám, se nebude chtít vracet. No a pak přišla moc hezká perlička. Při revíru (obíhání maket) paní Skálová postavila druhou maketu blízko překážky. Maketa i bok překážky vypadají úplně stejně. A tak Peťka v pekelném soustředění po povelu revír vyrazil a bravurně začal obíhat bok překážky. Nezastavilo ho ani to, že měl v cestě laťku od překážky, přeskočil jí a doběhl požadovaný oblouk a utíkal zpět ke cvičitelce. Pro náš záchvat smíchu nebyla ani moc slyšet pochvala. Po skončení výcviku jsme ještě hodně dlouho povídaly hlavně o výchově a o tom, že se pro Peťku musím stát tím nejdůležitějším, proti všemu ostatnímu. No jsem zvědavá, protože tady máme opravdu velké rezervy. Při jakékoliv práci je to prima a vnímá jen mě, ale na klasických procházkách ho vůbec nezajímám.
Žádné komentáře