Petroff Forjana aneb život s Husky

ZKO Braník

Jak jsme se dostali na další cvičák? Pro složení zkoušek, musíme být členy ZKO. Hledala jsem tedy nějaké možnosti, aby se nám nenarušil náš individuální výcvik a našla jsem ZKO Braník. Cvičí se tu dvakrát týdně, v úterý s instruktory a ve čtvrtek sami. První hodina je zdarma a tak jsme s Peťkou vyrazili. Vzhledem k tomu, že u pí. Skálové i na procházkách mu vše jde moc krásně a cvičí rád, jela jsem tam docela s najivní představou, jak si hezky zacvičíme. No Peťka mě přesvědčil, že si tu hodinu neužiju. Dorazili jsme kousek před 18,00 a už to začalo. Péťa se tvářil, jako kdybych ho ukradla a meromomocí musí ode mě pryč (nejaké netahání vodítka, vživotě neslyšel). Takže než jsme došli na místo výcviku, já měla ruce jako opice a škubací tik. Pak jsme se tedy zařadili do řady a Peťka, když zjistil, že to závaží na druhé straně vodítka nepovolí (myslím sebe), tak se do toho opřel dvojnásob a pro jistotu to ještě povzbudil mohutným vřískáním, že se nás každý ptal, jestli je to opravdu husky, který neštěká. Vřískat a tahat vydržel opravdu celou dobu cvičení, ale alespoň minimální úspěchy jsme měli. Občas se u nohy podíval na mě, moc hezky mu šlo dlouhodobé odložení a překážka a tím jak byl vřískáním rozcvičen, tak jako jediný krásně zvládnul povel štěkej. Po skončení hodiny jsem si myslela, že trápení je pryč, ale Peťka se nedal a na závěr přetrhl vodítko. Což mi však paradoxně přineslo pocit uspokojení, neb jak ucítil volnost vyrazil tryskem k prvnímu psovi s tak nadšeným výrazem, že bych ho překousla, jenže když doběhl, tak pejsek nebyl vůbec kamarádský a dal to Peťkovi pěkně najevo. Ten výraz jaký Peťka měl, když pochopil, že veškeré jeho hodinové snažení vlastně bylo na nic a že pejsci si hrát nebudou a ještě ho navíc nemají rádi, bych Vám opravdu přála vidět. Takže se s kajícným výrazem nechal opět upoutat na vodítko a odcházeli jsme. Pocit toho, že vše není ztraceno jsem si obnovila až na procházce po cvičáku, kde byl Peťka naprosto úžasný a sledoval mě na každém kroku. Určitě budeme i nadále docházet do Braníka, ale zatím ve čtvrtek a budeme pečlive trénovat cvičení povelů v přítomnosti pejsků. Řada pro nás zatím není, protože cviky jsou příliš dlouhé a není prostor na motivaci a eliminaci rušivých vlivů.

Tuto rubriku končím, neb jsme od ledna přestali být čleme ZKO Braník. Není to kvůli tomu, že by se nám v Braníku nelíbilo, ale po návštěvě Irči s Casey a Enni, jsem zjistila, že bych moc ráda chodila někam do party lidí, kteří se budou znát a podporovat. V Braníku je mnoho aktivit i možností, ale přeci jen je to velký cvičák a takové to malé rodinné zázemí mi začalo chybět. Hledala jsem tedy na internetu a našla. Malý cvičák v Hloubětíne s moc příjemnou paní cvičitelkou. Pokračování tedy tam.
Tak to vypadá, že nám to na Braník vyjde zhruba 1 za 14 dní. Bylo opět poměrně hodně pejsků a my nakráčeli mezi začátečníky. Nicméně pak jsme se přesunuli s Peťkou do mírně pokročilých, protože tam bylo pejsků méně a my už alespoň nějaké základy máme. Tahle hodina byla pro mě opravdu příšerná. Moc se mi nedařilo Peťku motivovat a on toho náležitě využíval. Skoro nic jsme si nezacvičili a já byla opravdu pořádně otrávená a říkala jsem si, jestli to všechno má vůbec smysl. Nevím jestli to bylo tím, že se ochladilo a tohle počasí Peťkovi svědčí a on je mnohem aktivnější a šílenější než dřív, nebo byl prostě jen divný den, který má nejspíš každý, no prostě jedním slovem docela hrůza.
Po týdenní pauze jsme opět vyrazili na cvičák. Minule Peťka zvracel, takže jsme nemohli jet a na těch pauzách je to znát. Stále nás moc a moc zajímají pejsci kolem nás. Nicméně i dnes jsme si v mezích možností zacvičili v podstatě úplně všechno, jen je nás stále poměrně hodně ve skupině. I dnes byla zase kamarádka s retrívrem. Tak jsem je pozorovala trošku víc při pauzách a teda oproti Peťkovi u ní leží, hraje si s ní, tak nevím. Peťka stále kouká, kde co lítá, ale je pravda, že okamžiky kdy mě vnímá při pauzách se prodlužují, tak snad na to jdeme dobře. Sem tam se nám i zadaří některé cviky opravdu moc hezky. Tentokrát jsme vynechali obrany, protože mi opravdu nebylo moc dobře a trošku ještě popovídaly s kamarádkou od retrívra. Tam mi Peťka ukázal, jak může fungovat pozornost pejska venku. Stále se kolem mě motal, chtěl si hrát a koukal na mě. Prostě nádhera. Tak jen aby mu to vydrželo.
Minulý týden jsme vynechali, neb nám stávkovalo auto, ale dnes jsme vyrazili. Tentokrát byly jen 3 skupiny a nás bylo zhruba 15. Seznámili jsme se s fajn holčinou, která má taky se svým pejsanem problém s vnímáním, když je mezi pejsky a tak bylo co probírat. Vyzkoušeli jsme kladinu, přivolání, aportek, chůzi, obraty a sedni, lehni. Pak jsme šli i na obrany. Celou cestu domů jsem přemýšlela nad svými pocity z tohoto cvičení ve skupině. Vím, že vlastně nikde na závodech nebo zkouškách se s takovým chumlem psů nepotkáme. Peťkovo cvičení je oproti Vidouli hodně slabé. Nicméně bych ráda, aby mi věnoval pozornost za každé situace, takže i za takového extrémního ruchu. No ale když jsem to tak probírala, je pravda, že oproti úplně první návštěvě Braníka, Peťka v podstatě odcvičí všechno. Jeho pozornost určitě udržím déle a navíc na nás cvičitelé ukazují jak se některé cviky mají provádět. Já bohužel nestíhám sledovat ostatní jak cvičí, pokud zrovna nemáme něco indivuduálního, ale asi na tom nebudeme tak zle. No uvidíme, jestli se to bude zlepšovat i nadále.
První cvičení po prázdninách...