Petroff Forjana aneb život s Husky

Macocha

V neděli 20.9.2009 po svatbě jsme se rozhodli, že se vydáme na výlet, než pojedeme domů. Byli jsme totiž kousek od propasti Macocha a nemohli jsme si to nechat ujít. Po dobré snídani jsme se rozloučili, dostali jsme výslužku a Peťka dostal s sebou kost z kýty, která se večer opékala. Tentokrát řídil Martin a tak jsem si mohla užívat výhled na krajinu, která je tam opravdu krásná. První zastávku jsme udělali u Jeskyně Balcarka a šli zjistit jak je to s pejsky. Bohužel do jeskyní nesmí a prohlídka trvá hodinu, takže nechat Peťku v autě nepřicházelov úvahu. Začali jsme být trochu smutní, protože nám řekli, že nebude moct ani na Macochu. Ale Martin to nevzdal a řekl, že když už jsme tu, tak tam zajedeme. Dojeli jsme na parkoviště a vyzvídali jak je to s možností vzít s sebou pejska. Paní na parkovišti nás moc potěšila, protože řekla, že projít se s pejskem k machoše můžeme, dokonce že nás vezme i lanovka a vláček. Jediné kam nesmí jsou opět jeskyně. Je to sice škoda, protože musely být opravdu moc krásné, ale aspoň někam jsme mohli. Takže hurá. Nejdříve jsme se šli podívat na výhled z výšky na dno macochy. Pohled krásný, ale já výšky moc nemusím, takže jsem se dost křečovitě držela zábradlí. Peťka byl úplně v pohodě a čumákoval mezi šprušlema. Pak chtěl Martin sejít ještě na jedno nižší odpočívadlo, ale já ho umluvila, že tedy zkusíme lanovku a vláček. Opravdu tam berou i pejsky, ale musí mít košík. Takže zase trocha zklamání, nicméně jsou tam opravdu zlatí a nakonec nás pustili i bez košíku. Poučení pro příště přibalit ho pro jistotu vždy s sebou. Myslela jsem si, že do lanovky Peťka bude mít problém nastoupit, ale jemu je to úplně jedno, jako profesionál hupnul dovnitř a jen se rozhlížel, jak jsme putovali dolů. Dole jsme si vlezli do vláčku (opět upoutávka pouze psi s košíkem a opět na nás byli moc hodní) a projeli si moc hezkou trasu podél říčky Punkvy. Vláček pěkně drncal, takže Peťka raději zalehl s výrazem, co mu to provádíme. Zpáteční cestu jsme si prošli pěšky, což s Peťkou znamenalo, úprk dopředu, začuchání, úprk a tak pořád dokola. Procházka to ale byla nádherná a vřele doporučuju. Ke konci cesty už bylo všude hodně lidí i pejsků, takže jsme s Peťkou procvičovali povel SPOLU. Ze začátku se mu moc nechtělo, takže si párkrát skočil vzduchem, ale pak už ťapkal moc pěkně. Opět jsme se nechali vyvést lanovkou nahoru a na závěr jsme ještě zašli dolů na nižší výhled do Macochy. Dole bylo Peťkovi fajn, protože tam bylo hodně chladno, ale nahoře krásně svítilo sluníčko, takže jsme pak už uháněli k autu a pro vodičku. Pak už nás jen čekala cesta domů, která tentokrát kvůli teplu byla pro Peťku hodně nepříjemná. No ale za ten návrat to stálo. Doma totiž hned dostal svou výslužku ze svatby a sami uvidíte na fotce, jak mu chutnala.