Petroff Forjana aneb život s Husky

U Kajky podruhé

Návštěva u Kajky 14.8.2010

Kvůli bonitaci, o které jsem už psala, jsme se přihlásili na Krajskou výstavu do Brna, abychom pomalu začali zjišťovat, jak to s Peťkou vlastně je. Od té nešťastné události, ikdyž vše nasvědčuje tomu, že verdikt nebyl korektní, jsem chtěla vědět, zda Peťkovi opravdu něco není a tahle výstava byla prvním krokem. Posouzení nezávislého rozhodčího, abychom měli posudek před i po bonitaci. Výstava se konala v neděli, ale Kajka byla tak moc hodná, že nás nechala u sebe v sobotu  přespat, takže jsme si udělali krásný výlet. Vyrazili jsme ráno a v 11.00 jsme měli mít sraz s Lindou, která měla Peťku na výstavě předvádět (aby byl výsledek, co nejsprávnější, bez toho, abych to Peťkovi kazila). Protože pršelo a před Brnem bylo zúžení trvala nám cesta déle a s Lindou jsme se nakonec potkali až v půl jedné. Setkání to bylo moc príma. Linda je moc milá a s Peťkou se hned skamarádili, navíc je opravdu šikovná a Peťka dělal to, co měl. Domluvili jsme se za neděli a hurá ke Kajce. Já se moc těšila na všechny pejsany a štěňátka a Martin se těšil taky, protože u Kajky ještě nikdy nebyl. Do Hodonína jsme tedy dojeli místo ve 14.00 až kousek po třetí. Přivítání bylo moc prima, Peťulín byl nadšen, že už konečně může běhat. Kajka pustila štěňátka, která si Peťka bedlivě hlídal a jak některé odešlo od ostatních tak ho hned zahnal zpět. To ho ale přestalo bavit v okamžiku, kdy Kajka vypustila další tři fenky. V tu chvíli byl Peťka konečně naprosto šťastný. Hlídal si svůj harém a chodil v pravidelných intervalech oznamovat svému strejdovi Petroffovi (vůdci kajčiny smečky), že teď jsou tyhle holky jeho. Navíc ještě dojeli motorkáři, mooooc fajn lidičky, takže jsme povídali a povídali až nastal čas se rozloučit. Jeli jsme ke Kajce domů a já u ní v kuchyni nad koberečkem zavzpomínala, jak na něm Peťka ležel jako štěňátko, když jsem si pro něj poprvé přijela. Kajka pak odjela do práce a my s Martinem jsme si udělali dovolenkovou pohodičku na balkóně. Oběma nám to připadalo, jako bychom se vrátili na naši dovolenou v Černé hoře. Já byla stále nervózní, protože jsem se bála nedělní výstavy, jak dopadne a jestli je Peťka v pořádku. Tomu to ale bylo ukradené a dle zasněného výrazu byl stále u svého 3 fenkového harému na zahradě.