Petroff Forjana aneb život s Husky

2008 Tři studně

Na začátek musím říct, že Dominika byla mnohem vystresovanější než Péťa, kterému význam ranního hemžení naprosto unikal. Na druhou stranu ji ale budiž ke cti, že se rozhodla tento den protrpět od první minuty. Přestože se posledních pár let vyhýbala řízení jako Kolumbus inkvizici, tak ráno zasedla za volant a se mnou jako s navigátorem vyrazila vstříc jasným zítřkům. Nicméně jasné zítřky byly už od rána zahalené hustou mlhou, takže nebylo vidět ani do budoucnosti, ani 50m před sebe. Díky tomu jsme do Žďáru dorazili s výrazným zpožděním, ale díky mé skvělé až brilantní navigaci také beze ztrát na životech, majetku a sebevědomí. Tady jsme naložili Báru, která si první slavnostní vystoupení malého štěňátka nechtěla nechat ujít a za pár minut jsme již parkovali na prosluněném palouku uprostřed hustých Žďárských hvozdů, kde jasné zítřky, alespoň z meteorologického hlediska, vypadaly o něco reálněji než na silnici.

Protože s pořadovým číslem 38 jsme se neměli dostat na řadu ještě několik hodit, trávili jsme volný čas svačinou, vyhledáváním nekalé zábavy pro psa a odbornou konzultací s Bárou, která nás zahrnovala spoustou informací o tricích, taktikách a pozměňovacích kouzlech vystavovatelů. Plně vybaveni, pro špionáž nezbytnými informacemi, jsme v převleku za pobudy vyrazili mezi konkurenci a sledovali tyto fígle v praxi. Musím upřímně říci, že tentokrát to většina majitelů nijak nepřeháněla, ale našli se i opravdoví profíci, kteří se na výstavu severských psů pokusili propašovat dikobraza nebo kudrnatou horskou kozu. To nás však příliš netrápilo, protože v naší kategorii byl jen jeden soupeř.

A pak přišla naše chvíle a opět se projevila Dominičina duše dobrodruha. Odmítla Bářinu nabídku k předvedení psa ledabylým gestem profesionálního závodníka F1, kterému kdosi nabízí řidičský manuál a na druhý pokus úspěšně trefila do kruhu. Nejsem žádný profesionál a po pravdě to byla moje první výstava, ale z mého pohledu proběhlo vše naprosto parádně. Péťa přesně dbal povelů, seděl kdy sedět měl, běhal, když běhat měl a jeho dobrácká povaha zářivě dominovala nad tím druhým zablešeným ubožátkem, které bloudilo v kruhu se svým stejně bezradným majitelem. Jak se ale nakonec ukázalo, rozhodčí v tom tak jasno neměl. Poukázal na fakt, že jsou to ještě malá, hloupoučká štěňátka postrádající jakýkoli ladný pohyb a naopak vynikají ukázkou porůznu umístěných končetin, které se prý zjevují na zcela nečekaných místech. Z jeho výrazu beznaděje se jasně dal vyčíst rozsudek, který už Péťa nemohl nijak ovlivnit. Ledaže by ho kousnul a to zřejmě udělat měl. Péťa má prý větší uši a tak je druhý Nicméně stejně jako vítěz......VELMI NADĚJNÝ.

Jóóó....není nad to, když se chovatelka těsně před soutěží s rozhodčím obejme a políbí. Počkejte příště.

[MARTIN]