Petroff Forjana aneb život s Husky

2011 Hodonín

O parodii na jakoby - bonitaci z března 2010 už toho Dominika napsala spoustu. Od té doby jsme absolvovali několik vyšetření abychom se  přesvědčili, že Péťa opravdu má nějaké skryté či genetické vady, ale všechny výsledky byly negativní. V srpnu jsme byli v Brně na Krajské výstavě, abychom ho nechali posoudit v kruhu rozhodčím. A ejhle. Místo vyloučení z kruhu či špatného posudku se nám vyklubal Krajský vítěz výstavy. To vše nás jen utvrdilo v přesvědčení, že genetické problémy nemá Péťa, ale Klub severských psů.

Nicméně jsme stále nebyli rozhodnuti, co s tím, dokud naše chovatelka - Kajka Forajtová - nezavelela k teamovému srazu v Hodoníně a jako záminku použila Klubovou výstavu severský psů, která se v Hodoníně konala 26.března 2011. Sjelo se nás opravdu hodně. Aby né, když bylo přislíbeno bujaré veselí a nocleh. Večer před výstavou byl skvělý. Válečné porady, spousta smíchu a starší členové u konvic s čajem zavzpomínali na staré zlaté časy.

Díky tomu jsme se ráno všichni probudili v dobré náladě. Teda skoro všichni. U Lindy, která měla Péťu předvádět v kruhu, se objevil chronický problém se vstáváním. Na pokusy dostat ji z postele reagovala dost nevraživě, ale nedali jsme se a nakonec jsme ji dostali do kuchyně a k hrnku s kafem. Dominika na tom byla o poznání hůř. V předtuše, že na výstavě bude i pí.Pečená neměla daleko ke zvracení. Asi nervy. Nejlépe na tom byl Péťa, který se tou dobou venčil na zahradě s fenkami a celou situaci měl pevně v packách. (Tohle Martin neví, ale jen hlupák jako já, jde nechat před výstavou vylítat psa na mokrou zahradu. Péťa byl sice vysmátý, ale špinavý jako čuně na packách dokonce zelený, což mi na náladě nepřidalo - pozn. Dominiky)

Ať už byla situace jakákoliv, museli jsme všechny vysmáté, nevrlé, zvracející a štěkající členy výpravy dostat do 9:00 hodin na místo pořádání Klubové výstavy, což se nakonec zdárně povedlo. Řádně jsme se zapsali a provedli prvotní průzkum. Netrvalo dlouho, než jsme objevili paní Pečenou v družném rozhovoru s rozhodčím. Když se to doslechla Dominika, rezolutně prohlásila, že jede domů. Po půl hodině konejšení a uklidňování jsem docílil toho, že tu zůstane, ale rozhodně to nechce vidět. Utřel jsem jí pěnu, která se jí tvořila kolem pusy a vykročil do haly. Péťa už byl skoro na řadě.

První nemilé překvapení bylo, že paní Pečená stála v kruhu spolu s rozhodčím. Bohužel pan Tibor Gellén z Maďarska mluvil pouze svou rodnou řečí nebo německy a paní Pečená překládala zapisovatelům. Nešlo nic dělat a my jen tiše čekali, co z toho bude.  Jenže ..... ona Nás v kruhu vůbec nečekala. Když nastoupila Linda s Péťou do kruhu, převzala si v klidu papíry a odnesla je ke stolku, zatímco pan rozhodčí začal s posuzováním. Když se však paní Pečená podívala na Péťu podruhé, cuklo to s ní. V její tváři se objevila rudá barva, pak zelená, bílá a ještě jedna, kterou jsem v životě neviděl. Rychle se otočila ke stolku, vysypala obsah desek a po rychlém přehrabání znovu pročetla rodokmen. Jenže to už Péťa pomalu dokončoval předepsané procedury a rozhodčí začal diktovat.

Posudek: Dobrá výška, typická hlava, dobré ucho, dobrý krk, dobrá horní i dolní linie, dobrá kostra, v pohybu vpředu kříží.

Známka: V1, CAC

Pro ty, kteří kdysi vyřkli osudná slova o Péťově pohybu zadních nohou, to musel být velmi nepříjený zážitek, který ještě eskaloval bouřlivým jásotem asi 15-ti přihlížejících členů Forjana teamu. Sám jsem se divil, že nedošlo i na Mexickou vlnu. Radost byla obrovská.

Krátce nato byla ohlášena pauza na oběd, kdy se všichni rozhodčí i s vedením klubu vytratili kamsi do města. Vrátili se za 1,5 hodiny a začaly soutěže o tituly BOB. Všechna plemena byla posuzována velice korektně včetně pohybu a předvedení. Tedy až do chvíle, kdy nastoupili do kruhu Husky. Pan rozhodčí se prošel, napřáhl ruku a vybral dva vítězné psy. Bez pohybu, předvedení.... Trapnosti celého výstupu si kromě nás byly tentokrát vědomi i ostatní chovatelé a bylo na nich vidět velké rozčarování. Zvlášť když po Husky bylo další plemeno posuzováno opět jako ta předešlá s předvedením i ukázkou běhu. Jenže pro Forjana team byla tahle ukázka jen další impulz k veselí.

A někdy v té chvíli se nám všem začal v hlavách klubat plán, jak Klub severských psů a zejména paní Pečenou převézt. Titul Championa bude těžký argument proti tvrzení klubu, o fyzické abnormalitě Petroffa Forjany, která je dle standartu plemene vyřazující vadou. A první CAC ze čtyř potřebných už jsme drželi v ruce. A pro mě je dosud ten NEJCENNĚJŠÍ.