Petroff Forjana aneb život s Husky

Agility

Agility jsme si poprvé vyzkoušeli na psím táboře ve Svojanově a Peťku opravdu baví. Proto jsem se díky Irče z tábora kontaktovala Martinu Podesťovou, která cvičí v Písnici a byla tak hodná, že nás vzali mezi sebe. Cvičíme zatím opravdu krátce, ale už jsme vyzkoušeli všechny překážky a budeme se snažit. Můj problém je, že Peťka je hodně rychlý, takže mu moc nestíhám, ale on se docela snaží vnímat, kam ho navádím, tak snad časem nějak vytvoříme tým. Zatím cvičíme na small překážkách a naposledy jsme se učili ostré zabočení a kupodivu nám docela šlo. Co je moc hezké na Peťkovi, že když má pocit, že se mu to opravdu povedlo, tak na konci parkuru dostane piškotek s pochvalou a pak kousek popojdeme, on otočí hlavu na mě s výrazem, že byl opravdu moc šikovný, takže dostane ještě jeden piškotek. Prostě myslím, že si to moc užívá a já mám radost, že když se jedná o nějakou spolupráci, nic jiného pro něj neexistuje jen já. (2009)

Překvapení obrovské. Dnes byl Peťka naprosto úžasný. Vždy když nám Martina zadala parkur, zírala jsem, co po nás chce. Samé otáčení do protisměru, do boku, no prostě síla. Myslela jsem si, že si nás s někým spletla a zadávala nám těžké parkury. Opak byl pravdou. Peťka běhal úžasně a točil se za mnou úplně bez problémů. Bylo to prostě supééééér. Na závěr si Peťka ještě zahrál na hodného pejska a vůbec si nevšímal Jáchyma, s jehož paničkou jsme si povídali a krásně se u toho venčil.
Úžasně zajímavá hodina. Původně jsem moc netušila, co si pod tím představit, ale opravdu jsme pilovali skokovou techniku. Překážky bez meziskoku. Úsporné a nerozhozené skákání a samozřejmě mé oblíbené otočky ze směru. Bylo to super a Peťka byl úžasný i v chování s pejsky a to tam byla i jeho milovaná Tessinka.

Naše první vymodlená hodina po zkouškách. Hrozně jsem se těšila jednak na agi a jednak i na náš započatý trénink v nevšímavosti k pejskům. Obojí Peťka zvládnul na jedničku a já si poprvé užívala příchod i odchod na parkur bez vodítka. Dokonce jsem mu i dvakrát dala za odměnu míček.

Tak proběhly další dvě hodiny agilit. Středeční v hale, pondělní intenzivka v Písnici.
Po lenivé zimě, jsme ještě nějakou dobu, kvůli problémům zdravotním, pak zase s autem, toho moc nenaběhali. Zhruba od března se snažím zase s Peťkou chodit alespoň jednou týdně, aby se trochu proběhl. Dokonce jsme se přihlásili i na intenzivní tréninky, protože jsem se přihlásila na naše první závody a vyzkoušeli si běhání v hale. Chodíme teď přímo k Martině a je to moc prima. Učíme se, učíme, ale je toho ještě spousty, co máme před sebou. Ale určité pokroky jsou. Alespoň trošku se s Peťkou slaďujeme jako tým a na tunel už nemusím s Peťkou běžet až do konce, ale dá se vysílat. No a po hodině si parkury s Peťkou moc užívám. Přestane se totiž rozptylovat vším okolo a už jen krásně běháme. Určitě už budu aktualizovat hodiny průběžně.
Počasí se alespoň trošku umouřilo a tak jsme se vydali si trošičku zaběhat....
Vyjímečně v pátek, protože v sobotu jedu  pryč a nemůžeme nikam. Aspoň jednou za týden si myslím, že bychom měli jít.....
Na poslední chvíli jsme dostali možnost si jít zaběhat k Anežce....
Dnešní den byl opravdu super. Před hodinou jsem zjistila, že nejsem jediná kuřačka a moc hezky jsme si popovídaly s paničkou od Béni (labrador). Pak přišli ještě další dva pejsci. Tentokrát bylo skupina složená z velkých pejsků. Hned na začátku nám všem kolektivně došlo, že to nebude žádná legrace........
Po dogdancingu následovalo opět vylítání s Tessinkou, takže tentokrát to vypadalo spíš jako zkoušení, co Peťka vydrží. Navíc byl ráno nějaký unavený......
1  
2