Petroff Forjana aneb život s Husky

Agility

26.9.09

Dnešní den byl opravdu super. Před hodinou jsem zjistila, že nejsem jediná kuřačka a moc hezky jsme si popovídaly s paničkou od Béni (labrador). Pak přišli ještě další dva pejsci. Tentokrát bylo skupina složená z velkých pejsků. Hned na začátku nám všem kolektivně došlo, že to nebude žádná legrace........
Na Peťku nefungoval ani salámek. Přeskočil dvě překážky a hurá k pejskům, nebo čuchat. Tentokrát opravdu všichni psi byli hodně mimo. Moc se jim nechtělo pracovat. Říkala jsem si, že konečně zapadáme, ale opět jsme museli vyniknout. Peťka po druhém parkuru naběhl doprostřed placu a pěkně s průjmem to všem ukázal. No a já abych nebyla pozadu jsem se při třetím parkuru s rozběhem natáhla na zem. Všichni měli radost jaká úžasná kulturní vložka zavítala na dnešní agility. Nicméně poté, co se Peťka zbavil bolavého bříška se naprosto proměnil a od té doby už zase pracoval a cvičil úplně nádherně, žádné rozptylování, ohromná radost a chuť na odměnu. Hodně jsme procvičovali prudké zatáčení, což nám celkem šlo až na předposlední parkur, kdy jsem vyjímečně já udělala, co jsem měla, ale Peťka chtěl mermomocí běžet tunel, místo jené skočky. Anežka mi tedy řekla, že se k té překážce postaví. Tak jo, šli jsme na začátek, hop jedna, hop druhá a peťka už si to zase hasí k tunelu. Najednou brzda a hoooodně udivený pohled na Anežku. Konečně zaslech moje volání a s výrazem jo sem mám jít, jsme se dotali až na konec parkuru. Pak nám ještě Anežka postavila pro všechny jeden JUPÍ parkurek, který všichni proběhli s nadšením. Po skončení hodiny jsme ještě s paničkou od Béni dali cigárko a začali si opět povídat. Nakonec jsme se rozhoupali k odjezdu po třech hodinách. Já jí lákala do Braníka, tak uvidíme. Navíc jsem se dozvěděla, jak to v písnici funguje v zimě, že o agilitky nepřijdeme a hlavně, že Béňa má příští neděli svůj první neoficiální závod v agility, tak budeme držet palce.
Žádné komentáře