Petroff Forjana aneb život s Husky

Koloběžka

Koloběžka

už je to týden, co nám konečně dovezli novou koloběžku. Původní plán byl, že si s Martinem pořídíme kolečkové brusle, abychom měli nějakou společnou aktivitu všichni včetně Peťky. Já jsem ale prohlížela internet a objevila koloběžky pro dospělé. Strašně se mi líbila a tak jsem Martina přemluvila, že s bruslemi počkáme a koupíme koloběžku. Rychle jsme objednali a pak už jsem netrpělivě čekal, a až jí dovezou. Je úplně super. Protože jsem na koloběžce naposledy jezdila, když mi bylo asi 10, jsem zatím ve fázi zvykání si, abych se na ní nezabila. Martin jako správný drsňák na ní hned nastoupil, jako kdyby žádná přestávka mezi poslední jízdou a dneškem nebyla a tak je první, kdo už z koloběžky spadl. Peťku teď necháváme volně pobíhat a následovat nás, aby si zvykal. Je vidět, že je nadšený, že páníčkové mají konečně tu správnou rychlost. Koloběžku si opravdu hlídá u snaží se s ní závodit a podvádět, aby byl opravdu první. Moc jsem se pobavila, když Peťka pochopil, jaké okruhy jezdíme a tak potřetí, když se jel ten samý, se automaticky otočil a běžel zpátky. Po chvilce však zjistil, že koloběžka za ním není a tak se opatrně plížil za roh baráku. Nakoukl, a když viděl, že koloběžka s Martinem se přibližuje, radostí nadskočil a uháněl do cíle. Já už si začínám být taky jistější, takže tak za týden, myslím nic nebude bránit tomu, abychom pomalu začali učit Peťku tahat.

Tak jsem si dnes šli opět zajezdit. Peťka to dnes poněkud flákal a povětšinou běhal vycházkovým tempem. Až poslední jízdu, kdy s námi běžel páníček jsem si krásně užila a vezla se celou dobu.
Dnes jsme vzali Peťku do lesa, abychom zkusili, jestli bude schopný tahat sám dopředu a hlavně kvůli lepšímu terénu než je beton. Bylo to úžasné s přestávkami zatím, ale celkem má za sebou první kilometr. Jupííííí.

Když Peťku koloběžka tak baví, rozhodli jsme se mu koupit i pořádnou výstroj. Jeli jsme do krámku na Smíchově (ZOO ve dvoře), který mi kdysi někdo doporučil, protože majitel má spřežení a jezdí závody. Nejdříve jsme to šli okouknout sami s Martinem a vyzvědět nějaké typy a rady. Pan majitel byl moc milý a hodně nám toho o tahání řekl a doporučil kšírky a šňůru s gumou. Podle popisu 24 Kg, výška 57 cm, odhadl velikost M. Obratem jsme jeli pro Peťku domů a vzali ho s sebou, aby si kšírky vyzkoušel. Když jsme dojeli do krámku, pan majitel měl zrovna obchodní jednání a tak jsme se do toho pustili se slečnou prodavačkou sami. Na Peťku jsme nacpali kšíry velikosti M, ale vůbec se nám to nezdálo, takže se pokračovalo ve zkoušení až do velikosti XL. Ty se nám na něm asi zdály nejlepší, nicméně, nám přišel divný ten rozdíl. Peťka už byl značně otráven, protože co maximálně nesnáší, je nandavání kšírů a teď jsme to opravdu přehnali. Kšíry jsme mu nasadili už nejméně pošesté a stejně nebyl konec. Naštěstí za námi pak přišel pan majitel a po jeho odborné pomoci, přeci jen Peťka dostal kšíry velikosti XL. Bylo to opravdu překvapení a Peťka byl znalecky prozkoumán, jestli není tlustý. Bylo zjištěno, že není, že je tak mohutný. Závěrem si paní prodavačka udělala Peťkovo foto, dostal dobrůtku a ještě předvedl jak válí sudy.