Petroff Forjana aneb život s Husky

Narya cup

29.5.2010 se konal náš první neoficiální závod v Agilitách. Pro mě obrovské poučení a radost zároveň (no samozřejmě i zábava, ale s mými nervy nevím :-)). Závodili jsme v kategorii ZAČÁTEČNÍKŮ - medium. Závod probíhal ve čtyřech etapách: 2x jumping, 1x agi a hra. Po shlédnutí parkuru, bylo mé poučení. V našich začátečníkách byly všechny parkury postaveny na otočení do jiného směru, což jsme s Peťkou trénovali pouze 3x, takže nám to moc nešlo. Byla jsem dost smutná, protože vím, že nám to nejde a že ho nedokážu ještě včas otočit. No ale co, tak jsme šli na to, stejně jsme museli. První jumping s otočkou jsme zvládli s jednou chybou. Peťka mi zareagoval jak měl a já byla bohužel tak překvapená, že jsem se tam zamotala a tak ten chudák přeskočil tunel z boku. Nicméně jsme i s touto chybou získali krásné 3. místo. Pak byl další jumping a opět moje chyba, kdy jsem na Peťku nepočkala a tudíž ho nenavedla na správnou stranu tunelu. No a už do bylo, Peťka si vybral bližší stranu a byli jsme diskvalifikováni. Pak následoval agi běh a ten jsem si užila úplně nejvíc. Opět záludná otočka na áčko, ale Peťka jí moc hezky zvládnul a bez chyby jsme doběhli do cíle. Získali jsme 4. místo, ale o pouhých 0,30 sekund od třetího. Holt ho v těch otočkách opravdu moc brzdím, ale to my natrénujeme :-). Přikládám i video z tohoto běhu. Pak následovala hra. Na ploše byly rozloženy překážky a každý si mohl vybrat kudy poběží, aby nasbíral, co nejvíce bodů. Zvolili jsme úžasnou strategii, ale bohužel jsem Peťku na poslední áčko dost nevyvedla a skočil zónu, takže se nám překážka nezapočítala, jinak bychom byli mezi prvními. I tady Martin natočil video :-).

No aby toho nebylo dost, přihlásili jsme se ještě do štafety družstev. S holkama jsem se viděla až ten den odpoledne, tak jsme se jen seznámily, vymyslely název MIX a šlo se na věc. Martina potvrdila svou záludnost a připravila opravdu úžasnou věc. Začínalo se tak, že všichni 4 psi musí sedět na stole (dovedete si představit Peťku v klidu na stole, když má kolem sebe 3 voňavé fenky), pak každý z účastníků běží část parkuru (my si vybrali ten nejjednoduší 2 tunely), předá kolík (malá petlahev s vodou) a mezitím se přebíral hrách s čočkou, jako bonusové body. No bylo vidět, že jsme se jako družstvo opravdu sestavili dobře. První člen vyběhl a začlo to. Překonání úplně jiných překážek, no prostě hrůza. Pak jsme šli my s Peťkou. Říkala jsem si, je unavený, ale tunely miluje a bez problémů probíhá to bude dobré. No Peťka mě přesvědčil, že v rámci družstva zkazí vše. Ze stolu seběhl, na povel tunel ho oběhl a nechápavě na mě koukal. No nic navedla jsem ho, proběhl a navádím na druhý a opět obíhačka a nechápavý pohled. Prostrčila jsem ho i druhým tunelen a natáhla ruku s kolíkem a pak už jen vím, že jsem chudáka Peťku škrtila, aby neutekl a zuřivě přebírala hrách. Z doslechu od holek mám, že ony na tom byly podobně, neviděly nic, ale jejich výkony byly zhruba stejné. Prostě jako družstvo jsme nasbírali 40 trestných bodů a Martina prohlásila, že ty dva za přebranou čočku nám ani nebude počítat. Nicméně legrace to byla obrovská. Na konci nás zklamalo, že jsme nedostali alespoň cenu za nejlegračnější tým :-)

Tak to byly naše první závody. Měla jsem obrovskou radost, ale uvědomila jsem si, že nás čeká ještě hrozně trénování, abychom mohli opravdu pořádně soutěžit. Výhoda je, že to Peťku moc baví a je chytrý, takže nám to doufám půjde a na nějakých dalších závodech to znovu prozkoušíme.